Redaktorka Mersey o sobě mluví jako o postelové čarodějce. Živí se psaním a baví se sexem.
Na starost má svého vlastního otroka a redakci BDSM magazínu na webu sexshopu Vibrátory.net. Co všechno nám prozradila o sobě a své práci a co nám práskla na čtenáře a zákazníky sexshopu?
Ahoj Mersey, co nám řekneš pro začátek, jak ses vlastně stala dominou?
Ahoj, kdysi jsem bývala v sexu docela zdrženlivá a stydlivá. Pak jsem si prošla od vanilky po otrockou smlouvu. Díky různým lidem se mi podařilo postupně odemykat zámky tajuplností a zvláštností sexu, které doslova změnily můj život. Dva nejcennější poznatky, které ovlivnily mou postelovou kariéru, jsem se dozvěděla ve fitku a u televize.
Televizi chápu, ve filmech se toho člověk může dozvědět hodně, ale ve fitku?
Ve fitku jsem měla skvělého trenéra, který mě chtěl někdy doslova zničit. Nejdřív jsem ho nenáviděla, ale pak jsem se do jeho stylu vedení zamilovala (miluji silné vůdčí muže). Naučil mě, že “bolest nevadí”. Jakmile jsem přestala řešit stres z bolesti, našla jsem v ní spoustu krásy a vzrušení.
Co všechno jsi tedy již vyzkoušela?
Jak už jsem se zmínila, zkusila jsem toho hodně. Když vynechám vanilkové praktiky, tak mám svého vlastního otroka a vyzkoušela jsem třeba různé typy svazování, fyzické tresty a bití, mučení koulí (obzvlášť fajnové je plácání koulí plácačkou), pegging nebo klícku na penis, takže i když se mnou můj otrok není, pořád na mě musí myslet, i kdyby nechtěl.
A taky mám ráda vodění na obojku. Nemyslím klasickou dog play, to je za mne celkem nuda, ale prostě si z otroka udělat poníženého sluhu, který se drží své paničce u nohou a je vždy připravený splnit jakékoliv její přání, třeba ji olízat na WC po čůrání.
Jak ses dostala k redaktorování BDSM magazínu?
V podstatě náhodou. Při hledání práce jsem narazila na inzerát s poptávkou psaní produktových textů pro sexshop. Psaní i sex mne baví, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Když šéf u pohovoru zjistil, že se pohybuji v BDSM komunitě, chtěl toho využít. Nechal mě napsat první článek – a vyšlo to. Když teď vzniká nějaký nový článek o BDSM pro náš magazín, buď ho píšu přímo já, nebo ho minimálně rediguji.
To takový obsah nezvládne psát kdokoliv? Je potřeba kontrola?
Článek o BDSM zvládne vytvořit skoro každý, ale nikdy to nebude takové, jako když ho napíše nebo zkontroluje někdo, kdo má osobní zkušenost. Praxe vám ukazuje novou perspektivu a to je k nezaplacení. Výhodou jsou samozřejmě kontakty na lidi, kteří jsou v komunitě dlouhá léta. Jen tak bude článek pro čtenáře přínosný a zajímavý. U některých praktik by si navíc mohl člověk spíše ublížit, pokud bychom napsali něco špatně. Třeba u závěsné bondage toho hrozí opravdu hodně.
Jak vybíráš témata pro články?
Nejčastěji děláme články o věcech, na které se naši zákazníci často ptají, nebo o kterých nám sami povídají. No a pak třeba naskladníme nějakou novinku, zjišťujeme, co všechno se s ní dá dělat, a tak objevíme i nové zajímavé praktiky, o kterých by bylo škoda nenapsat. A historky od kamarádů jsou občas taky hodně inspirativní. Jedna moje známá se o své první zkušenosti s BDSM podělila dokonce i v rozhovoru na Žena-in.
Historky od zákazníků? To jsou tak otevření?
To by ses divila, co všechno na sebe někteří zákazníci na chatu nebo na prodejně prozradí. Někdo se samozřejmě stydí, ale pak jsou tací, kteří ti odvykládají celý svůj životní příběh, nebo se pochlubí tím, jaké hračky doma používají. Chodí k nám profesionální dominy, subíci, které jejich Paní nebo Pán poslali pro konkrétní hračku, i páry, které experimentují s nejrůznějšími BDSM praktikami. A to se občas člověk dozví věcí.
Prozradíš nám nějakou perličku?
Máme třebo jednoho zákazníka kutila, který si erotické hračky různě vylepšuje a neváhá nám jejich funkčnost následně ukázat na videu. No a taky je u nás oblíbená historka o paní, která chtěla sama sebe přivázat k posteli a lechtat se.
Jaké praktiky patří mezi vašimi čtenáři a zákazníky mezi nejoblíbenější?
Možná se budeš divit, ale ve světě BDSM je běžnější spíše ponižování, které má psychologický podtext, nikoliv způsobování bolesti. Tresty za neuposlechnutí rozkazu od Paní nebo Pána samozřejmě nejsou procházkou růžovým sadem, ale v drtivé většině se nejedná o brutální, krvavé ani extrémně bolestivé praktiky. Z BDSM pomůcek jsou nejprodávanější věci na bondage – pouta, obojky a lana, potom klícky na penis, plenky a dilatátory. Do začátku si lidé často pořídí i důtky nebo plácačku, masku na oči a roubík.
Ty osobně máš určitě také nějaký zajímavý zážitek či zkušenost. Práskneš na sebe něco?
Něco na sebe prásknout můžu. Když jsem jednou byla u partnera doma, vyměnili jsme si role a dominantní byl on. Křičela jsem a naříkala (bylo to prostě boží). Ovšem přiběhl jeho pes, který mě měl rád, a když viděl, jak mi “ubližuje”, začal mě šíleně moc olizovat a bránit. Takže jsem klečela s vystrčeným zadkem, zezadu dostávala nakládačku a celý obličej mi u toho vehementně olizoval starostlivý pejsek, který občas na pánečka i štěknul a odháněl ho.
A když už jsem zmínila pejska, vzpomněla jsem si na kamarádku, díky které jsem byla svědkem jedné zajímavé události. Měla u sebe na výcviku suba – nasadila mu obojek a svlečeného úplně do naha ho přivázala na balkoně. Měl tam k dispozici jen psí misku s vodou. Zavřela ho tam a odešla se mnou do kavárny na pokec. Vrátila se až po třech hodinách. Ten muž byl po celou dobu vystaven neuvěřitelnému ponížení, kdy jej mohl kdokoliv ze sousedů nebo kolemjdoucích zahlédnout.
Závěrem našeho rozhovoru mi prozraď, co bys doporučila párům, které s BDSM začínají.
Určitě doporučuji nebát se posouvat hranice, objevovat vlastní sexualitu a nebránit se věcem, které se líbí partnerovi, ale vám se nezdají až tak lákavé. Třeba budete sami překvapení, jak se vám to nakonec zalíbí. Dopředu se ale pořádně domluvte a proberte svoje obavy a limity.
Taky si nezapoměňte určit zastavovací slovo nebo signál. Jakmile totiž jednou necitlivě šlápnete vedle, těžko se obnovuje důvěra. Oba dva se musíte cítit v absolutním bezpečí. A rozhodně radím vyzkoušet obě role – submisivní i dominantní, abyste se lépe vcítili do tužeb partnera.
To jsou velice přínosné rady, Mersey. Děkuji ti za rozhovor a přeji spoustu zajímavých zážitků v práci i osobním životě.
Děkuji, tobě a čtenářům přeji to samé.